: :   Biografie      


WALTARI
Kärtsy Hatakka – zpěv, baskytara
Jariot Lehtinen – kytara
Sami Yli-Sirniö – kytara
Ville Veikko Vehviläinen – bicí

Janne Immonen - klávesy
Pekka Rahkonen - manager


Jako první finská kapela pronikli v polovině 90.let do evropského rozhlasového éteru a prodejních hitparád. Jejich desky vyšly v Evropě, Asii i Americe, koncertovali po celé Evropě (včetně britského souostroví) i ve Spojených státech. Příští rok oslaví 20 let své existence, jak na jejich strhující pódiové tak nekonvenční studiové prezentaci to ovšem vůbec není znát.

Počátky Waltari se datují rokem 1986, kdy skupinu v Helsinkách založili (v té době pod názvem The Draculas již několik let spolupracující)Kärtsy (zpěv, baskytara) s Jariotem (kytara) a bubeník Sale. Do sestavy, ve které právoplatně debutovali a ve které pak působili následujících šest let, se ale formovali ještě celé čtyři roky – v roce 1989 přibralo trio druhého kytaristu Samiho, o rok později nahradil odchozivšího Saleho za bicí soupravou Janne.

Ačkoliv první nahrávka (dvanáctipalcový vinyl „Mut Hei“) vyšel pod hlavičkou Waltari již v roce 1986 a během následujících čtyř let skupina svoji diskografii rozšířila ještě o vinylový singl „Roskia/Avfall“ (1989) a re-release EP „Mut Hei“ na CD (1990), oficiálně Waltari debutovali „až“ v roce 1991 prvním dlouhohrajícím počinem Monk Punk. Deskou, která vzbudila dostatečný zájem na to, aby byla vydána i v dalších evropských zemích a svým autorům vynesla nabídku nahrávacího kontraktu od tří vydavatelství. Ještě v témže roce se skupina odstěhovala do Berlína, aby tam připravila materiál na nové album. Torcha, jak byla jejich druhá deska pojmenována, vyšla pod záštitou nahrávací společnosti Roadrunner Records v březnu 1992 a jak se posléze ukázalo, byla to právě tato nahrávka, která dostala nálepku „průlomová“. Prestižní německý hudební časopis Metal Hammer ji hned po jejím uvedení na německý trh zvolil „deskou měsíce“, v září byla Torcha uvedena na celoevropský, japonský a a australský trh. Na podporu prodeje desky skupina absolovala většinu klíčových letních evropských fesivalů (viz německý Popkomm nebo Hultsfred Festivalen ve Švédsku) a před Vánocemi objela Německo a Rakousku s putovním festivalem Rock Hard Metal. Především ve znamení živých vystoupení se pak u Waltari nesl i rok následující - 1993, ve kterém absolvovali 38 koncetů v rámci klubového turné Carry The Torch po Německu, Francii a Velké Británii, dále opět vybrané letní festivaly a na podzim německo-české turné propagující vydání jejich raných nahrávek – kompilaci „Pala Leipää“ (Ein Stücken Brot).

Třetí studiové album Waltari, nazvané So Fine, vyšlo v březnu 1994. Ve Finsku se tato deska, která slavila prodejní úspěchy i v Německu, Dánsku, Holandsku nebo Brazílii, okamžitě po vydání probojovala do dvacítky nejprodávanějších titulů a pilotní singl z ní, titulní skladba So Fine do popředí rozhlasových hitparád v řadě evropských zemí; v Holandsku dosáhla až na první příčku. Stejnojmenný videoklip si pak jako první video těchto sympatických Finů našel cestu i do vysílání MTV, kde své autory a jejich zemi reprezentoval v Grand Prix Final. Koncem roku se skupina opět uzavřela do nahrávacíh studia a započala s přípravami nadcházejícího opusu Big Bang, který byl na evropský trh uveden bezmála o rok později, v září 1995. Big Bang si opět vysloužil v německém tisku (konkrétně časopise Rock Hard) titul desky měsíce a ve Finsku v přehledu nejprodávanějších desek Waltari katapultoval (poprvé v jejich historii) rovnou do TOP 10! Nemalou zásluhu na komerčním úspěchu tohoto titulu měly - baladický singl The Stage, který po vzoru dřívě zmíněné skladby So Fine prorazil do čela nejedné evropské prodejní či airplay hitparády a do rotací MTV a následně neméně úspěšná singlová píseň Far Away, která naopak zazářila v TOP 10 singlové hitparády v Japonsku. V srpnu skupina v doprovodu „Avanti!“ Symphony Orchestra živě „odpremiérovala“ Kärtsyho Yeah! Yeah! Die! Die! Death Metal Symphony in Deep C a o měsíc později se rozjela na dvouměsíční turné s Die Krupps. V listopadu došlo v kapele k další personální změně – postu druhého kytaristy, který se uvolnil Samiho odchodem, se zhostil Roope, který se svojí novou domovskou formací okamžitě vyrazil na prosincové Big Bang! tour po Finsku. Prezentaci svého nového koncertního programu v ostatních evropských zemích zasvětili Waltari nadcházející jaro, přičemž od května se již věnovali propagaci toho času na CD právě vycházející deathmetalové symfonie Yeah! Yeah! Die! Die!.

Druhá polovina roku 1996 se u Waltari nesla v duchu oslav 10. výročí jejich existence, u jehož příležitosti se skupina vydala na turné po svém rodném Finsku. S rokem 1996 se ale loučili a příchod roku nového už vítali opět ve studiu. Nahrávání desky Space Avenue se odehrávalo od listopadu 1996 do ledna 1997 a to nejprve v německém Kolíně a posléze v Helsinkách. Na celý vznik nahrávky i její míchání v kanadském Vancouvru dohlížel producent Rhys Fulber. Novinka Space Avenue, na jejímž vzniku se mj. podílela také Apocalyptica, byla ve většině evropských zemí do prodeje uvedena v dubnu. Po květnovém tour po Finsku a Německu převedli Waltari své nové dílko v koncertní premiéře ve většině evropských zemí, Čechy nevyjímaje - tuzemští posluchači se dočkali 7.6. na pražské Julisce, kde Waltari vystoupili před Kiss. V závěru roku odjela kapela na svoji historicky první promo návštěvu New Yorku zahrnující rovněž sérii osmi koncertů po newyorských klubech (včetně legendárního klubu CBGB). Na jaře příštího roku se na bezmála měsíc do Států vrátili, aby vystoupili v New Yorku, Austinu a Texasu.

Léto roku 1998 věnovala kapela sestavě retrospektivního, jejich desetileté výročí oslavujícího alba Decade, které přineslo i čtyři nové skladby a do prodeje bylo uvedeno na podzim téhož roku. Stejně jako všechny jejich předchozí nahrávky si i bilanční Decade vyžádalo vlastní turné, které se uskutečnilo v rozmezí ledna až března v rozsahu 21 vystoupení v osmi evropských zemích. Hned po jeho skončení kapela začala nahrávat své nové studiové album Radium Round, které spatřilo světlo světa počátkem října.

V mezičase ovšem vznikl ještě jeden opus – Kärtsyho druhá kompozice Evangelicum, na které se podobně jako v případě Yeah! Yeah! Die! Die! setkal metal s klasickou hudbou, nově byl ale k jeho živé prezentaci přizván také baletní sbor. Všech osm představení, která se konala na podzim roku 1999 v helsinské Národní opeře, bylo beznadějně vyprodaných a ačkoliv z nich byl za účelem pozdějšího vydání na DVD pořízen záznam, díky jeho nedostatečné zvukové kvalitě, se tak nikdy nestalo.

Vydání desky Radium Round opět provázelo turné, které se tentokrát odehrálo v lednu a únoru roku 2000 na území Čech a Německa. V témže roce skupina také pro velký úspěch přidala tři vystoupení v rámci „projektu“ Evangelicum a na CD Channel Nordica s podtitulem „ethno meets metal“ zdokumentovala svoji spolupráci se skupinou Angelit. Počátkem 2001 si skupina (navzdory Samiho návratu) po patnácti letech od svého založení rozhodla dopřát tzv. „kreativní pauzu“, která se z původně plánovaného jednoho roku nakonec protáhla na dva roky.

Přesto kapela svému předsevzetí tvůrčího oddechu až tak úplně nedostála – Sami se vydal na rozsáhlé světové turné s Kreator, Jariot tohoto času využil k pětiskladbovému sólovému debutu Jariot W. – Solo 2001“, nadále obdivuhodně produktivní Kärtsy nejprve vydal pod hlavičkou K2 již druhý sólový singl – Get On Top (první Lights Go Wild realizoval pod toutéž značkou o rok dříve) a posléze složil hudbu k počítačové hře Max Payne, která se s více než třemi milióny prodaných výlisků po celém světě stala nejprodávanější počítačovou hrou ve Finsku, Německu, Velké Británii i Spojených státech a vysloužila si nominaci od Interactive Entertainment British Academy Of Film and Television Arts. Období tvůrčího „(ne)klidu!“ kapela zakončila vydáním vinylového EP Back To Persepolis, které bylo ovšem vydáno jen ve Finsku a přípravou prvních nových skladeb na nadcházející album Rare Species. V roce 2002 došlo uvnitř skupiny k další výměně „hráčů“, tentokrát v rytmické sekci – bubeník Janne se rozhodl následovat Roopeho do skupiny Sinergy a jeho místo obsadil Mika Järveläinen. V nové sestavě a plni tvůrčího elánu po dvouletém „oddychu“ začali Waltari v roce 2003 pracovat na novém studiovém album. Tentokrát si ale dali nebývale na čas a do konce roku z připravované desky zveřejnili pouze pilotní singl Life Without Love a to ještě jen v Rakousku, Švýcarsku a Německu, kde tato skladba pronikla do TOP 10 v alternativní hitparádě. S kompletní novinkou Rare Species Waltari vyrukovali v březnu 2004 a v duchu své tradice se s ní také okamžitě rozjeli na turné. To započali v dubnu v Německu, ze kterého pokračovali do Švýcarska a následně do Čech. Mimochodem v dubnu Kärtsy ve Státech získal za ústřední skladbu ze „soundtracku“ k druhému dílu výše zmíněné počítačové hry - Max Payne II: The Fall Of Max Payne cenu od Game Audio Network Guild. Druhou polovinu roku vyplnila kapela přípravami svého prvního DVD, které bylo pod názvem Rare Species Alive vydáno ve Finsku letos v červnu a okamžitě se tam stalo druhým nejprodávanějším DVD. Paralelně s DVD ale kapela v tuto chvíli boduje ve finských žebříčcích již také se svým pilotním singlem z nového alba Blood Sample – skladbou Not Enough, která bezprostředně po svém vydání zaujala v tamnější prodejní singlové hitparádě třetí místo!. Jinými slovy, Waltari jsou opět tu, silnější než kdykoliv předtím a připraveni to po Finsku prokázat i v ostatních evropských zemích!


Kärtsy :: Jari :: Sami :: Ville :: Janne :: Pekka [manager]